"Moje máma mě nejspíš milovala. Asi..."

Moje máma mě nejspíš milovala. Asi…Jen… já si z dětství pamatuju hlavně to, že jsem se jí bála. Řekla mi to žena, která má dnes sama dceru.A děsí se, že ji zraní stejně jako byla zraněná ona.S matkou to bylo složité.Někdy něžná. Jindy ledová.V jednu chvíli ji chválila, v další srážela.Slovy, pohledem. Tichou výčitkou.Láska na podmínku:"Když budeš hodná.""Když budeš vděčná.""Když nebudeš přehánět."A tak se naučila nebýt moc.Moc hlasitá. Moc smutná. Moc unavená.Zvykla si všechno skrývat.A nikdy nebýt ta, která něco potřebuje.S matkou se dnes vídá málo. Ne protože by ji nenáviděla. Ale protože ji to setkání vždycky znovu rozloží.Slova, která zabolí. Tóny, které spustí lavinu vzpomínek.A ten nenápadný pocit: "Zase jsem selhala."Složitý vztah s matkou zanechá jizvy, které se přenášejí dál. Do přátelství. Do vztahů. Do mateřství.A taky do ticha v noci, kdy si říkáš: "Co je se mnou špatně?"Nic. Není nic špatně.Jenže v terapii to začalo pomalu prosakovat ven.Ten vztek. Smutek. Ta dětská touha:"Mami, proč jsi mě nemohla prostě mít ráda? Bez podmínek?"Složité vztahy se složitě pojmenovávají.Ale někdy stačí jediné: Začít mluvit o tom, co bylo.A přestat si omlouvat to, co bolelo. Protože uzdravit vztah s matkou v sobě je jeden z nejtěžších – a nejdůležitějších – kroků k dospělosti.A není na něj nikdy pozdě…Příběh byl zveřejněn se souhlasem mé klientky.