„Měla bych být šťastná. Ale nejsem.“

Katka (37) má všechno, co si kdy přála. Milujícího manžela. Dvě krásné zdravé děti. Pěkný dům. A přesto mě přišla navštívit s pocitem, že něco není v pořádku."Měla bych být šťastná, ale nejsem. A to mě děsí. Někdy si říkám, jestli nejsem nevděčná. Proč si to nedokážu užít?"Znám tenhle příběh. Možná ho znáte i vy.Během terapie jsme zjistily, že Katka už roky žije podle toho, co se má. Má být dobrá máma. Má být vděčná. Má zvládat všechno s úsměvem. Ale pod tou maskou byla jen unavená žena, která nikdy nemyslela na sebe.Začaly jsme krok po kroku hledat, kde se ztratila. Co ji dřív bavilo? Co ji těšilo, když ještě nebyla jen "mámou a manželkou"? Pomalu si začala dovolovat malé radosti. Přečíst si knihu, aniž by měla pocit, že plýtvá časem. Jít na procházku sama. Dovolit si nebýt dokonalá.Po pár týdnech přišla s úsměvem: "Víte, co je zvláštní? Nic se nezměnilo… a přitom mám pocit, že poprvé po letech zase žiju."Možná se v tom poznáváte. Možná i vy jedete na autopilota, protože "tak to má být". Ale… co když ne?