"Kdo vlastně jsem?"

Sedla si přede mě a řekla: "Já už vlastně ani nevím, kdo jsem. Všechno, co dělám, je špatně. A on mi to připomíná každý den."Vyprávěla o partnerovi, který jí "jen" jemně naznačoval, že je hloupá. Že by se měla líp oblékat. Že nemá používat make-up. Že bez něj by nic nezvládla. Že všichni ostatní by ji stejně nikdy nechtěli.Žádné modřiny. Žádný křik za zavřenými dveřmi. Jen drobná slova, která se vrývají pod kůži jako jed. Každý den byl kousek její hodnoty pryč. Každý den byla víc a víc přesvědčená, že je nic."Ale on mě přece miluje," dodala potichu. "Jen někdy je unavený… jen někdy to přežene…"Tohle je toxický vztah.Kde si pletete ponižování s láskou.Kde se pomalu vytrácíte sami sobě, protože vás někdo přesvědčil, že nic jiného si nezasloužíte.V terapii pak někdy začínáme od úplného začátku. Učíme se znovu poznat, co je normální. Co je respekt. Co je láska.A hlavně, že láska nikdy nebolí tak, že se v ní ztrácíte.Pokud se v těchto řádcích poznáváte, nejste slabí.Jen jste zapomněli, že máte právo být milováni jinak.