“A co když mi to v hlavě lže?“

21.02.2025

Lukáš ke mně přišel s tím, že má pocit, že ho v práci nikdo nebere vážně. "Když něco řeknu na poradě, všichni mlčí. Když napíšu návrh, nikdo ho nekomentuje. Asi jsem moc nezajímavý, možná prostě nemám co říct. "Bylo vidět, jak ho to trápí. Každý den si v hlavě přehrával ty samé scénáře a pokaždé z nich vyšel jako ten, kdo není dost dobrý. Začali jsme si jeho myšlenky rozebírat. Nejen to, co si říká, ale i to, na základě čeho tomu věří. "Co když to není pravda? Co když existuje i jiné vysvětlení?" Pomalu jsme hledali důkazy. Co když na poradě mlčí proto, že přemýšlí? Co když kolega, který ho obvykle přerušuje, skáče do řeči všem? Co když mu nikdo nereaguje na e-mail, protože je zavalený prací, ne proto, že by ho ignoroval?Lukáš si začal všímat, že jeho mysl mu nabízí jeden jediný výklad – ten nejhorší možný. A začal si pokládat jinou otázku: "Můžu si být stoprocentně jistý, že to tak opravdu je?" Stačilo pár týdnů a změna byla znát. Neznamená to, že už nikdy neměl pochybnosti. Ale naučil se je zpochybňovat, nebrat všechno automaticky jako pravdu. A to mu dalo větší klid. Kolikrát za den vás vlastní mysl přesvědčí o něčem, co vám ubližuje? Možná je čas se na to podívat jinak.